Debata o lichvářských cenách
Pokud jste si prošli dotazník, mohli jste narazit na otázku prodeje respirátoru za dvojnásobnou cenu, v době šíření nemoci COVID-19, z důvodu nízké nabídky a vysoké poptávky. Jedná se o variantu etických dilemat, které řeší otázky kolem stanovení spravedlivé ceny na volném trhu. Stejně jako v případě Dvou příkladů selekce pacientů zmíníme Michaela Sandela, který popisuje situaci z roku 2004, kdy se přes Floridu až k Atlantickému oceánu prohnal hurikán Charley a jeho dopady zvýšily cenu např. za pytlíky s ledem (z 2 dolarů na 10), generátorů (z 250 na 2000 dolarů), nebo třeba ceny pokojů v hotelu (ze 40 na 160 dolarů), kam se uchýlili někteří lidé, kteří uprchli před zkázou hurikánu. Po katastrofě se rozběhlo mnoho soudních sporů s odvoláním na zákon proti lichvářským cenám, ale někteří ekonomové byli proti tomuto typu výtek. Cenu přeci určuje nabídka a poptávka? Podle této logiky tedy něco jako spravedlivá cena tudíž neexistuje. Cenová hladina, na kterou jsou lidé zvyklí není posvátná. Trh přeci situaci vyřeší tím, že přivábí dodavatele, kteří nabídnou nižší ceny.
Proti sobě tedy stál způsob argumentace:
Cena je určována nabídkou a poptávkou, tyto ceny jsou výsledkem volného trhu, tedy svobodné směny. Vysoké ceny přinesou všeobecný užitek, protože zajistí motiv pro výrobu potřebného zboží. Obhájci volného trhu tvrdí, že trh zvyšuje blahobyt společnosti skrze mechanismus nabídky a poptávky - dává lidem podnět dodávat zboží těm, kteří ho chtějí. Cenu snižuje pouze neviditelná ruka trhu skrze konkureční boj. Svoboda spočívá v tom, že lidé sami rozhodují o ceně ve směně. Cena je vysoká, zboží nekoupí, když se nebude zboží prodávat, prodejce musí cenu snížit.
Jako protiargument se objevuje tvrzení, že rozhodnutí koupit za danou cenu cenný zdroj není dáno preferencemi, ale omezenou možností volby. Aby bylo možné hovořit o svobodné volbě, museli by kupující rozhodovat bez tlaku tíživé situace, ve které se nacházejí. Odpůrci tržního přístupu tedy poukazují na to, že příliš vysoké ceny v čase nouze společnosti nepomůžou. Pro bohaté to může být jen nepříjemná situace, pro chudé to může však znamenat, že si nebudou moci dovolit např. pokoj v hotelu, aby se ukryli před ničivým hurikánem a zůstanou v místě nebezpečí. Svobodná volba se navíc pro ně může blížit vydírání.
Tento příklad je spojen s argumenty, které se tedy týkají myšlenky maximalizace blahobytu, respektování svobody, ale navíc také a prosazování ctností. Hněv proti lichvářským cenách v takových situacích obsahuje totiž ještě další motiv - lidé mají pocit, že někdo dostává něco, co si nezaslouží. V totmo smyslu se jedná o argument ctností. Je to motiv, který Sandel přebírá od antického filozofa Aristotela. Spravedlnost je dát každému to, co si zaslouží, říká Aristitoteles ústy Sandela. A to poznáme také podle toho, co jako společnost vnímáme jako účel dané věci. Je účelem směny v mimořádné situaci pomoci co nejvíce lidem v nouzi? Pokud ano, pak oceníme ty, kteří budou solidární s těmi, kteří to nejvíce potřebují. Ceněnou ctností bude v tomto příkladě solidarita.
Zdroje:
BRABEC, Martin. Politické a morální myšlení Michaela Sandela. In: SANDEL, Michael a kol. Jak trhy vytlačují morálku. Praha: Filosofia, 2020, s. 28-29.
SANDEL, Michael. Spravedlnost: co je správné dělat. Praha: Karolinum, 2015, s. 11-18.
Spravedlivé rozdělení dortu
Představte si, jak to dělá další filozof Yves Bossart, že rodič peče se svými čtyřmi dětmi nějaký koláč, zajistí jim vše potřebné, ale pečení nechává takřka v jejich rukou. Osmiletá Anička má totiž už pár zkušeností, čte postup receptu a kontroluje dodržování jednotlivých korků. Její dvojče, bratr Pavel má obrovský hlad, vrátil se z tréninku, ale s pečením nepomáhá a namísto toho si hraje s mobilem, pomáhá jen s tím nejnutnějším. Čtyřletá Sára pomáhá ze všech souruzenců nejvíce, protože hněte těsto, drobí čokoládu, šlehá vejce a ještě pomáhá s mladším dvouletým bratrem Šimonem, který je nervózní, protože poprvé pomáhá s koláčem, navíc je ještě nešikovný, a tak se v jeho případě nedá příliš mluvit o nějaké pomoci. Po třiceti minutách pečení je koláč hotov a povedl se. Šimon Pavel i Sára už se na něj těší, Anička je na něj také zvědavá, ale měla později snídani, takže hlad rozhodně nemá. Nyní je tu velká otázka: Kdo dostane největší kus? Nebo dostanou všichni stejně?
Pokud sáhneme opět k Aristotelvi, jako to u předchozího příkladu udělal Michael Sandel, najdeme u něj myšlenku, že spravedlivá směna stejného zboží, by měla odpovídat hodnotě produktu. Stejně tak by například výše trestu měla odpovídat váze přečinu. Spravedlivé rozdělení věcí mezi více osob se může opřít o princip zásluh. Každý by měl dostat co si zaslouží. Ale co to je? Kdo má nárok a na kolik? Kdy je rozdělování spravdlivé? A kdo dostane největší kus? Jak už jsme zmínili výše, podle Aristotela je spravedlnost teleologická - to znamená, že nejprve je potřeba určit účel dané věci, u které nás zajímá otázka spravedlnosti. Spravedlnost je zároveň založena na ctnostech, takže je potřeba stanovit, jaké ctnosti mají být odměněny.
Yves Bossart přidává další informace: Upečený koláč je konečný produkt a odměna za společnou práci. Rodič nakoupil přísady a připravil infrastrukturu k použití. Nejstarší dcera Anička má největší zkušenosti a nese největší odpovědnost. Pavel má sice hlad, ale jeho výkon neodpovídá očekávání, stejně jako jeho schopnost týmové práce. Sára vyvíjí největší úsilí a nese velké břímě, protože musí kromě práce pomáhat malému Šimonovi - to je velká námaha, ale nenese za nic podstatného odpovědnost.
Které kritérium bude platit pro rozdělování? Čím si člověk zaslouží víc než ostatní? Nebo všem náleží stejný díl, zcela nezávisle na skutečném nasazení? Pokud bychom zvolili kritérium výkonu - oba chlapci by vyšli naprázdno - alespoň malý Simon, zdá se, má na kousek koláče nárok. Pečení koláče spíše zdržel, ale vynaložil velké úsilí a začlenil se do týmu. Velké nasazení by mělo být odměněno i při chybějícím talentu a nedostatečném výkonu. Nebo ne? Paul nepřinesl ani úsilí, ani výkon, ale měl největší potřebu. Nicméně může si dát chleba? Lisa, nesla veškerou odpovědnost, ale její fyzické úsilí bylo velmi omezené, také měla menší psychickou zátěž než její sestra - jakou váhu má vzdělání, zkušenost a odpovědnost? A jak relevantní je skutečnost, že ani nemá na koláč chuť? Má nárok na dva kousky, i když by zvládla jen jeden? A komu by měla darovat zbylý kousek? Nebo by si ho měla uschovat na zítra?
Odpověď může záležet právě na tom, co je účelem pečení dortu a jaké ctnosti mají být odměněny. Teprve až rozhodneme tuto otázku, budeme mít odpovědi i na otázky následující.
Zdroje:
BOSSART, Yves. Bez dneška by zítra nebylo včera: filozofické intelektuální hry. Praha: Ikar, 2016, s. 128-130.
BRABEC, Martin. Politické a morální myšlení Michaela Sandela. In: SANDEL, Michael a kol. Jak trhy vytlačují morálku. Praha: Filosofia, 2020, s. 16-17.