V následujících dvou klasických dilematech se podíváme na střet mezi individuálními a kolektivními zájmy, úvahy o obecném dobru a podmínkách dobré koexistence lidí.

Tragédie obecní pastviny

Další známé dilema, které se týká rozdělování omezených zdrojů, ale už není tolik spojeno s našim dotazníkem, je tzv. tragédie obecní (společné) pastviny. Jedná se o metaforu využitou k reakci na problémy spojené se společným užíváním věcí. Jejím autorem je Garrett Hardin, ale my se navíc podíváme na interpretaci rozvinutou Jamesem Garveym. Oba autoři se zabývají společným užíváním nějakého omezeného zdroje.

Představme si pět pastevců, každý má deset výtečných krav, které spásají půdu, která je všem společná, píše Garvey. Pokud pastevcům záleží pouze na hodnotě jejich vlastních stád, bude se každý z nich snažit mít co nejvíce krav. Kapacita společné pastviny je v současnosti plná - může hostit pouze 50 krav, které tu teď bučí a přežvykují. Přesto je z individulního hlediska pro každého pastevce nejvýhodnější přidat do svého stáda co nejvíce krav, aby měl více krav než ostatní, více mléka, masa apod. To však snižuje hodnotu zvířat na pastvině, protože budou mít méně potravy a tím pádem budou hubnout. Pastevec, který však zvětšuje své stádo, získá cenu přidaných krav jen pro sebe a jeho bohatství bude růst. Nicméně všichni ostatní následkem přeplněnosti pastviny trpí, jak pastevci, protože každá jejich vyhublá kráva má nyní nižší cenu, tak samotné krávy. Jen ten jeden pastevec jako jednotlivec získá výhody plynoucí z dalších krav ve svém stádu. Tragédie společné pastviny spočívá v tom, že je v zájmu každého jednotlivce zcela vytěžit společný zdroj ke škodě kolektivního zájmu celé skupiny. Může to dopadnout až tak, že všechny krávy pomřou, protože je pastvina nedokázala uživit. Pak by na to doplatil i ten, který by se snažil na úkor ostatních zbohatnout.

Na tomto příkladu je možné sledovat rozdílnost kolektivních a individuálních zájmů, ale také rozdílné interpretace této metafory. Liberální teoretici příklad využívají k obraně konceptu soukromého vlastnictví. Ukazují, že pokud by neexistoval soukromý vlastník, každý by se snažil ze společné pastviny co nejvíce vytěžit, a tím by došlo k jejímu znehodnocení. Garvey naopak vychází z koncepce obecně sdílených statků. Pokud vezmeme jako příklad onu společnou pastvinu, opět by v rámci honby za ziskem mohlo dojít k neomezenému navyšování stáda soukromým vlastníkem, jen by se obecní pastvina stala jeho soukromým vlastnictvím a jeho osobní prospěch by tak nemusel už vůbec podléhat nějakému společnému zájmu. Z této perspektivy tento příklad ukazuje, že v úvahách pastevce by mělo figurovat i kolektivní dobro, ne jen individuální racionalita. Je v něm zobrazen rozpor mezi usilováním o něco, co je pro mě maximálně výhodné - v protikladu k něčemu, co je výhodné pro všechny.

A střet těchto dvou zájmů, úvahy o obecném dobru a podmínkách dobré koexistence lidí jistě můžeme najít i v tematice spojené s COVIDEM-19, viz např. tento text: Povinné očkování bez výjimek.

Zdroje:

GARVEY, James. Etika klimatické změny: co je a co není správné ve světě, který se otepluje. Praha: Filosofia, 2018, s. 105-111.

HARDIN, Garrett. The tragedy of the commons, Science 162, 1968, s. 1243-1248.

Společná výlevka

Dalším dilematem je obdoba předchozího příkladu. Žijete ve vesnici, ve které každý bez nějakého omezení háže odpad do obrovské výlevky. Odpad prostě mizí a mizí, nikdo pořádně neřeší a ani řešit nemusí, co se s ním stane, protože nemá žádný viditelný nepříznivý dopad. Někteří lidé konzumují hodně a tak produkují hodně odpadu, rozhodně znatelně více, než jiní lidé s omezenějšími prostředky, kteří z toho důvodu produkují sotva nějaký odpad. Nejedná se o omezený zdroj, mohli bychom tedy s klidem zastávat liberální pozici, že důležité je, aby bylo zachováno pravidlo, že u tohoto zdroje musí zůstat dostatečné množství a stejně dobrého pro ostatní. Tato podmínka je dodržena, každý má tedy právo vyhazovat co chce.

Nyní si představme, že se podmínky změní tak, že kapacita výlevky odvážet náš odpad je využitá na maximum, výlevka je zkrátka naplněná až po okraj. Odpad přestal jen tak mizet, dokonce už nepříjemně prosakuje, což se zdá být právě důsledkem nadměrného používání výlevky. Toto prosakování navíc způsobuje občasné problémy. Když je teplé počasí, z výlevky se šíří do okolí zápach. Nedaleko výlevky bývalo průzračné jezírko, kde se koupaly děti, ale nyní je to zelený "žabinec" plný řas. Zkrátka a dobře je zcela jasné, že pokud neomezíme používání výlevky, nejen že nebudeme mít kam házet odpad, ale znečistíme také další zdroje. V tuto chvíli je tedy porušeno výše zmíněné liberální pravidlo, protože nenecháváme dostatečně a stejně dobrého pro ostatní, pokud vyhazujeme do výlevky nadměrné množství odpadu. Pokud tedy výlevka patří nám všem, připravujeme jejím neomezeným užívání ostatní o právo používat výlevku bez následků, které si nikdo z nás nepřeje. Opět se tedy jedná o dilema o obecném dobru a podmínkách dobré koexistence lidí, které upozorňuje na střet mezi individuálními a kolektivními zájmy.

Zdroje:

SINGER, Peter. Jeden svet: etika globalizácie. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2006, s. 38-39.